Mistrovství světa veteránů MTBO – Orleans srpen 2017

autor: Jindra Dohnalová

…jak bych tak začala :) Byla jsem tam a závodila… ale nejdříve asi pár všeobecných informací.Já 2

MTBO je orientační závod na horském kole, jehož cílem je v co nejkratším čase objet všechny kontroly ve stanoveném pořadí. Podkladem pro závod je speciální mapa MTBO podle mezinárodního mapového klíče v měřítku 1: 5 000 až 1:15 000 podle typu závodu.

Závodník má snahu se nejenom neztratit, ale i vybrat tu nejrychlejší cestu ke kontrole. Nejkratší cesta nemusí být vždy nejrychlejší …a v tom je kouzlo závodu. Zjistit, co je pro mne nejrychlejší, zda krátký náročný terén nebo delší „objížděčka“. Zda jet přes kopec nebo jej objet….. MTBO není jen o fyzičce, ale i o hlavě.

Mám zkušenost, že rychlého dravce předjíždím za jeden závod třeba 3x, neboť na každé křižovatce stojí a tápe, zatímco já se sunu rovnoměrně bez zastavení blíže a blíže k cíli. Nebo chudák bloudí, může být i naprosto ztracen. A ono se to nezdá, vteřiny i minuty v tuto chvíli běží závratnou rychlostí. Je pak těžké je nahnat v kopci. Takže na startu nikdy nevíte, co udělá soupeř nebo vy. Nikdy není nic ztraceno. Na rozdíl od situace, kdy stojím na startu Krále Šumavy a vím, že nemám natrénováno….

Kontroly se již nerazí jako dříve kleštičkami do průkazky, závodník má čip, na kontrolách jsou krabičky, které při kontaktu s čipem pípnou a svítí. Tím se zaznamená průjezd a každý má přehled, jak kde jel rychle. V cíli se čip „vyčte“ vytiskne se „vysvědčení“ a je fajn, porovnat si  mezičasy se soupeři. A zjistit, kde jsem jela blbě, pomalu, kde jsem zvolila nešťastný postup. Nebo kde jsem na ně vyzrála!

Burda mistr, já disk, oba slavíme s parťačkou Pulinou_small

 

Ten orienťák je fakt krásnej!!

Je úžasné, že nikdy nejsem stará. Kategorie veteránů jsou od 40 let po 5 letech. Takže třeba pro mne je aktuální kategorie W (ženy) 55 (věk 55 – 59). No, není to príma?

 

Typy závodů:

  1. Nejkratší SPRINT. Je to závod na cca 25 – 30 minut. Měřítko mapy velké, zpravidla 1:5 000, malý prostor velké množství kontrol (7 km, 20 kontrol) a hustá síť cest. Velice často se jezdí v parcích a bytových komplexech se zelení. Může se jezdit všude Jde o to neztratit koncentrovanost, neminout kontrolu a nezhroutit se z případného neúspěchu na trati. A nenechat se ovlivnit parťákem, který jede do…..

  2. MIDDLE. Závod na cca 60-70 minut. Měřítko zpravidla 1:10 000. Je to prostě takový střední normální závod. Bývá oživen shluky nakupených kontrol na malém prostoru, kde musíte zpozornět a zpomalit. Někdy je to těžké a jste ztraceni.

  3. LONG. Již podle názvu dlouhý závod. Cca 120-150 minut. Měřítko 1:15 000, dlouhé přejezdy, čím kvalitnější závod, tím více možností volby postupu. Dlouze objet rychle po silnici nebo kličkovat po různých cestách, za to podstatně kratší? Toť otázka, někdy rozhodující pro celý závod.

A teď tedy k MISTROVSTVÍ.

Konalo se v okolí Orleans, krajině rovinaté, plné architektonických skvostů. Na jednotlivé závody se jezdilo na různé směry od města do 50 km.

V předvečer prvního závodu prezentace a cykloprůvod závodníků. Prezentace je kapitola sama pro sebe. Těžko říct, co fungovalo… Cykloprůvod byl prima, i lidi se na nás přišli podívat, já jsem stihla i katedrálu. Akorát vedro, uhasili jsme ho plechovkou piva (10,8 %) z marketu.

 

Prví závod SPRINT.

U mne děsná nervozita a chyba hned po startu. Sakra!! Valím dál, dobrý ... a ejhle, jedu z trojky na třináctku. Nadávám si. Pak ještě jedna bota a cíl. 5. místo. Měla jsem fakt na víc. Moci si to tak zopakovat…

Zajímavosti: pro cca 500 závodníků pouze 2, slovy dvě WC. Shromaždiště bylo na atletickém stadionu a my měli chuť vykonat potřebu uprostřed kladivářského sektoru.

Hoši měli čas na první kontrole nižší než startovní… nezvládali startovní časy…

Mnoho jim toho nefungovalo, ale závod to byl hezký, mapa i kontroly seděly, jen já jsem měla místy vypnutý mozek. Nejen já. „Burda“ třeba narazil cizí kontrolu, byl diskvalifikován a přišel o jisté vítězství.

Druhý závod MIDDLE.

Nervozita mírně poklesla. Ale jenom mírně. Čeká mne 13 km a 18 kontrol. Dlouhý postup … labyrint … dlouhý postup … labyrint, dojíždím a předjíždím Novozélanďanku, v mysli cíl, valím, jak jen mohu…. Cože? Jsem třetí á nemám jednu kontrolu? Děs!!! Jsem totální blbka. Jojo, nemám občerstvovačku. Zatmění mozku a neuvědomila jsem si, že na občerstvovačce mám taky razit. Nebyla jsem sama s touto chybou. Jak jsem již v úvodu popsala, MTBO je sport naprosto nevyzpytatelný, nikdy nevíte, co se stane vám ani soupeřům….

Zajímavosti: organizátoři zvýšili počet WC o 100 %. I takovýto počet by na českých oblastních závodech těžko prošel. Závod hezký, labyrint cest byl úžasný, organizátoři speciálně pro tyto závody vysekali umělé cesty. Mapa povedená.

Třetí závod LONG.

31 km, 18 kontrol. Moc jsem si nevěřila na tu délku. Na startu zjišťuji, že mi brzdí přední kolo. Ani Jirkovi se nepodařilo závadu odstranit. No nic. Jedu a snažím se. Je to přece MS!! Docela dobrý, terén rovinatý, ale drncáky, singlíky v lese, plno muld, trávy, klacků a kořenů. To mně nevadí, alespoň se nejede tak rychle. Tak a teď už jen jasná silnička na předpředposlední kontrolu, mám namapováno až do cíle a snažím se to oroštovat. Jedu jak na MS, ale sakra, co tu dělá ten les? Má tady být stavení…. Kruciš! Spletený směr a ztráta 3.15 minut na tomto postupu. V cíli 3. místo. Jupí!!! Mám obrovskou radost. 3.15 minuty k dobru by mi na stříbro nestačily. Alespoň tak.

Zajímavosti: organizátoři se neustále zlepšují, závod hezký.

 Smíšené sprintové štafety.

Jedu s Kýtou. Každý jede dva úseky cca 25 min. Startuji. Mírné chybky, jeden alá salto pád, zadrhla jsem řídítkem o větev. Jedu dál, docela to jde. Předávám, asi druhá. Přijíždí někdo v českém dresu, asi Jirka…není to Jirka, je to Kýta, super! Vyrážím na svůj druhý úsek, jde to, divácká kontrola, vidím soupeřku…a dělám chybu. Nicméně dojíždím druhá a jsem poměrně šťastná, že to mám za sebou. Od rána cosi svádělo boj v mém žaludku. A je tu poslední divácká! Jede Kýta!! Super, jenže ouha, asi 50 m za ním Jirka, je papírově lepší… Už jen 3 kontroly a cíl. Napjatě čekám……hurááá je to Kýta. Jirka udělal školáckou chybu, myslel, že Kýta jede do háje a odbočil jinak. Blbě. Máme bronz a je to bezva. Konkurence byla veliká.

Zajímavosti: organizátoři se již nezlepšují, závod hezký.

Ženské (chlapské) štafety.

Naprostý chaos a zmatek. Do poslední chvíle jsme nevěděly, zda vůbec budeme startovat. Byly jsme přihlášeny, měly zaplaceno. Nakonec jsme vystartovaly a po prvním úseku jsme zjistily, že jsme v kategorii mladých veteránek sami!!! a jedeme tu nejdelší chlapskou trať. Nevadí, alespoň jsme si to užily, jsme mistryně světa neb historie se neptá na detaily a ještě jsme si mohly porovnat časy s chlapama.

Zajímavosti: organizátorské kvality klesy na minimum, závod hezký.

Celkový dojem z MS: závody fajn, mapaři se snažili, mapa seděla, organizace horší než na kdejaké české lize. Nabrali si toho zdá se moc. Současně s naším veteránským mistrovsvím probíhalo ME dospělých, juniorů a dorostu, a aby toho nebylo málo, přifařili si k tomu ještě svoje závody. Příliš mnoho na hrbu. V některých chvílích nám tekly nervy, ale s dnešního pohledu….vždyť o co šlo. Třeba já jsem spokojena velice…..

Ve volných dnech byl čas na vyjížďky po okolí, nejen po zámcích na Loiře, ale i mimo ně jsme viděli skvostné architektonické kousky, romantické vesničky, které nehyzdila žádná moderna. Víno výborné. I krabicáky s čurínkem v marketech. Na kozí farmě vynikající sýry za babku. Houby ve Francii nerostou, viděla jsem jedno hnízdo prašivek. Kempovali jsme ve stanech v cenově přívětivém a milém kempíku cca 20 km od centra Orleans. Dopručuji.

Příští rok Maďarsko, tak uvidím….

 

Používáme soubory cookie. Procházením webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.